Nápad jít s dětmi na pěší puťák mi v hlavě zrál už několik let. Dlouho jsem si ale říkala, že jsou děti stále moc malé, tábornickou výbavu ve dvou dospělých nepobereme a neuneseme. Však nás od tohoto nápadu také spoustu lidí v našem okolí zrazovalo. Ale jak už to tak u mě bývá zvykem: ráda dokazuji, že všechno jde, když se chce. 

Teď začátkem června jakoby nastala ta správná konstelace hvězd. Manžel Lukáš dostal čtyřdenní volno v práci, tříletá Terezka už pomalu vyrůstá z nosící krosny a moc ráda nosí vlastní batůžek. A náš prvňáček Kryštof roste a sílí před očima a už taky leccos unese sám. Počasí má být v příštích 4 dnech bezvadné. Volba byla jasná: náš favorit Český ráj.

Tahle nádherná lokalita má mnoho nesporných výhod: autem z Prahy jste tu za hodinku (veřejnou dopravou do dvou hodin), překrásná příroda všude, kam se podíváte, spousta kempů a příležitostí se vykoupat. Nudu tady rozhodně nečekejte. Děti tady rády zkoumají skalní průlezy, přeskakují přes kořeny a účastní se venkovních her, které pro ně vymýšlím. My to tady prostě milujeme a jsme tu každou chvilku.

Protože jsme se tentokrát nechtěli vracet do výchozího bodu zpět pro auto, zvolili jsme cestu vlakem. Na nádraží v Turnově jsme započali čtyřdenní putování do Jičína přes nejkrásnější kouty Českého ráje.  

Den první: Z Turnova do Sedmihorek (8 km)

Cesta vlakem z pražského Masarykova nádraží do Turnova trvala necelé dvě hodiny. Aby nám to rychle uteklo, vybavili jsme se karetní hrou UNO a pexesem. To jsou naše stálice, při kterých se zabaví tříleté i sedmileté dítko.

Od turnovského vlakového nádraží jsme se vydali po červené turistické značce směrem ke skalnímu útvaru Hlavatice. Přecházeli jsme přes řeku Jizeru, za plotem jednoho z domků jsme obdivovali velikou želvu na vycházce, míjeli dřevěné sochy a pokochali se krásným výhledem z vyhlídky na Hlavatici. Cesta sem nám s četnými přestávkami trvala asi hodinku a půl. Tady jsme posvačili z vlastních zdrojů a pokračovali dál směrem k hradu Valdštejn. Žádné stoupání nás už ten den nečekalo.   

K Valdštejnu jsme dorazili po pár minutách chůze. Už jsme tady párkrát byli, proto jsme tentokrát prohlídku vynechali. Ale rozhodně ji doporučujeme i s dětmi. Dá se tu vyfotit s mečem a štítem, donekonečna prolézat sklepní prostory, a když se budete dobře dívat, spatříte i netopýry. Často se tu také konají různé výstavy a kulturní akce. My jsme při naší poslední návštěvě viděli kostýmy z filmových pohádek a plnili doprovodné úkoly. V sezóně vás tu provedou loupežník a princezna. My jsme se tu osvěžili pivem a zmrzlinou a po Zlaté stezce Českého ráje pokračovali dál.

Na rozcestí u Kavčin jsme odbočili doleva na modrou značku a přes vyhlídky, kořeny a skalní průchody prošli nejkrásnější úsek tohoto dne. Děti si ve skalách odpočinuli v zavěšené hamace a my se nepřestávali kochat tou nádherou všude kolem. 

U Smíchousova rybníka jsme se napojili na Dětskou naučnou stezku, která nás dovedla až do kempu Sedmihorky. Po cestě si děti ověřili své znalosti dřevin.

V Sedmihorkách jsme byli v posledních letech podruhé. Je to skvěle vybavený kemp, který se zaměřuje na rodiny s dětmi. V sezóně se připravte na to, že to tady prostě žije. Nikdy jsme však neměli problém s hlukem. Výhodou tohoto kempu je možnost koupání v rybníce Bažantník. Má pozvolný vstup do vody, písečnou pláž a dětské hřiště hned u vody. U břehu jsou dva dřevěné vory, na kterých se větší děti vyřádí.  V sezóně v kempu probíhá bohatý animační program vhodný i do nepříznivého počasí. 

Den druhý: Ze Sedmihorek na Trosky (10,7 km)

Ráno jsme sbalili stan, skočili se ještě vykoupat do rybníka a před polednem se vydali na cestu směrem na Hrubou skálu. Z kempu jsme vyšli stejnou cestou, kudy jsme sem předešlého dne přišli. Před Pilským rybníkem jsme využili spojovací cestu a dostali se na žlutou turistickou značku u Antonínova pramene. Po ní jsme se dostali až na rozcestí k Adamově lóži. Celou cestu jsme šli mezi skalami a vystupovali na nádherné vyhlídky. Míjet tu budete i Skautskou věž, kterou mnozí znají jako Dračí zub z letní komedie Jak dostat tatínka do polepšovny :-) Skalním průchodem Myší díra jsme došli až k zámku Hrubá skála. Tady jsme si dopřáli zmrzlinu a po Zlaté stezce Českého ráje pokračovali až k rybníkům ve Věžickém údolí. Věděli jsme, že náš dnešní cíl tábořiště Svitačka se nachází pár kroků od zříceniny hradu Trosky. Silueta typických dvou věží se nám však z poslední vyhlídky zdála příšerně daleko a vzhledem k postupujícímu dni jsem začínala přemýšlet nad náhradním plánem přenocování. Nakonec jsme Terezku vyhoupli "na koníka" a svižnějším tempem pokračovali až k tábořišti Svitačka. A z tohoto kouzelného místa jsme byli opravdu nadšení. Příjemná trampská atmosféra, krásný výhled na Trosky a dostatečné vyžití i pro děti. 

Den třetí: Ze Svitačky do Jinolic (4 km + bus)

Následující den jsme z tábořiště vyrazili po modré turistické značce kolem Dolního mlýna směrem do Mladějova. Po cestě však Kryštofovi nebylo dobře a proto jsme se rozhodli zbytek cesty z Mladějova do Jinolic jet autobusem. Udělali jsme dobře. Kryštof si odpočinul a obě děti si pak mohli slunečné odpoledne užít u vody na pláži v kempu Jinolice. Plánovaná trasa vedla z Mladějova vřes zříceninu hradu Pařez a kolem Prachovských skal do kempu na břeh Oborského rybníka. Jinolický kemp je velký a dost rušný i pozdě večer. Pláž a koupání je tu však na jedničku s hvězdičkou. S malými dětmi příjemné místo k letní rekreaci. A do Prachovských skal kousíček. 

Den čtvrtý: Z Jinolic do Jičína (8 km)

Náš poslední den putování jsme opět zahájili koupáním v rybníce, protože počasí bylo opravdu krásné. Kolem poledne jsme pak vyrazili směrem do Jičína na autobus do Prahy. Od Oborského rybníka jsme stoupali na vrch Brada kolem Rumcajsovy jeskyně. Ta je příjemným zpestřením výletu s dětmi. Z vrchu Brada nás modrá turistická značka dovedla až do centra Jičína. Velmi lákavě vypadalo koupaliště Kníže, které jsme míjeli. Z časových důvodů jsme ho však museli tentokrát vynechat. Jičín nabízí spoustu zábavy pro děti i dospělé a jistě by se tu dal strávit celý den. Najdete tu Rumcajsovu ševcovnu, Valdštejnský zámek, regionální muzeum, hřiště s vodními prvky Pod Koštofránkem u Valdické brány kousek od náměstí a spoustu dalších lákadel. To zas někdy příště. 

Byly to krásné čtyři dny a my na mě budeme ještě dlouho vzpomínat. Brzy se od nás dozvíte i spoustu tipů, jak se na takovou výpravu s dětmi co nejefektivněji sbalit, jak vyřešit jídlo, odpočinek dětí během dne a pár dalších vychytávek na táboření s dětmi. 

KaLaMiTa s batohem